Zpět na Aktuality

Významné osobnosti na českých bankovkách

V rámci každodenní rutiny se nám pod rukama bankovky jen otáčejí a často vůbec nevnímáme, co je na nich zobrazeno. Naopak turisté si naše peníze prohlíží velmi pečlivě a často kladou průvodcům záludné otázky. A proto si připomeňme významné osobnosti, jejichž tváře jsou na bankovkách vytištěny.

Získejte Český národní Průkaz Průvodce cest. ruchu II. stupně!

kurzy průvodců Průvodce cestovního ruchu
Průvodce Prahou
Místní zástupce - delegát

KAREL IV. (sto korun českých platných)

Karel IV., syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, byl významný český král a římský císař žijící v letech 1316 - 1378.

Během svého života usiloval o rozvoj našich zemí a Praha se v té době stala významnou metropolí
i když víme, že v té době neexistovala jedna Praha jako dnes, ale takzvaná pražská města). Z jeho inicivativy bylo v roce 1344 povýšeno pražské biskupství na arcibiskupství, prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic. A v témže roce byl položen základní kámen katedrály sv. Víta na Pražském hradě.

Karel IV. také vydal zakládací listinu Nového Města pražského a založil v roce 1348 první univerzitu ve střední Evropě - Pražské vysoké učení (dnešní Univerzita Karlova) složeno z fakulty teologické, právnické, lékařské a artistické (dnešní filozofická fakulta).

Vystavěl Karlův most, čtvrtý kamenný most na našem území, který je v současnosti druhým nejdéle dochovaným. (více o nejstarších mostech ČR na našich stránkách http://www.tyrkys.cz/stranka/nejstarsi-mosty-cr.html)

Nechal postavit na Petříně tzv. hladovou zeď, aby podpořil zaměstnanost. Založil hrad Karlštejn s cílem vytvoření místa, kde budou uchovávány ostatky svatých a korunovační klenoty. Podílel se na rozvoji obchodu, zemědělství, kultury, českého jazyka, práva a zákonů. Roku 1356 byla vydána Zlatá bula Karla IV. - první latinsky psaný ucelený říšský zákoník platící až do r. 1806.

V rámci „soukromého“ života se v mládí na základě předem domluveného sňatku oženil s Blankou z Valois, se kterou měl dvě dcery. Jeho druhou ženou byla Anna Falcká, která Karlovi IV. porodila syna Václava. Ten však v jednom roce zemřel. Třetí ženou byla Anna Svídnická. S ní Karel IV. počal syna Václava IV. Posledním čtvrtým sňatkem byl sňatek s Alžbětou Pomořanskou, se kterou měl Karel dva syny a jednu dceru. Karel IV. podporoval zaznamenávání historických událostí do kronik, přičemž i on sám si vedl kroniku o svém životě.

Karel IV. se svým působením nesmazatelně zapsal do českých dějin, což také dokazuje skutečnost, že na jeho pohřbu byl označen "otcem vlasti", a toto označení je užíváno dodnes. Jeho ostatky jsou uloženy v královské hrobce u katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.

JAN AMOS KOMENSKÝ (dvě stě korun českých)

Žil v letech 1592 - 1670, nejprve Komenský studoval strážnickou bratrskou školu, bratrskou školu v Přerově, nasavskou akademii v Herbornu a univerzitu v Heidelberku. Po dostudování se sám stal učitelem na škole v Přerově a svou pozornost věnoval zlepšování školství a metod vyučování.

Na počátku třicetileté války byl Komenský rektorem bratrského sboru ve Fulneku a učitelem ve zdejší škole. V té době se oženil s Magdalenou, se kterou měl dva syny. Fulnek byl však probíhající pobělohorskou bitvou zničen, jeho rodina zahynula a on sám se poté do roku 1624 skrýval. Téhož roku uzavřel druhý sňatek s Marií Dorotou Cyrillovou, který trval 24 let a s ní měl čtyři děti.

Komenský byl nucen i se svou rodinou na přelomu roku 1627/8 odejít do Lešna, kde vyučoval na místní škole a připravoval učebnice, metodologické a jazykovědné studie. Později se zde stal rektorem gymnázia, biskupem a sekretářem Jednoty bratrské.

V průběhu života byl požádán o provedení reformy vědy a školství v Anglii a Švédsku. Roku 1948 se vrátil do Lešna a po smrti své druhé ženy si vzal Janu Gajusovou. Roku 1650 byl Zikmundem Rákóczim pozván na reformaci sedmihradského školství, hlavně potockého gymnázia. Po zničení Lešna r. 1655 se přestěhoval do Amsterdamu v Nizozemí na základě pozvání Vavřince de Geera. Zde roku 1670 zemřel a byl pohřben v Naardenu.

Jan Amos Komenský vytvořil řadu filosofický a teologických textů a děl v českém, latinském a německém jazyce jako například Listové do nebe, Cesta světla, Hlubina bezpečnosti, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské či Labyrint světa a ráj srdce. Z oblasti lingvistiky můžeme jmenovat díla Moudrost starých Čechů, Orbis pictus, Grammatica latina nebo Poklad jazyka českého - ten se však z důvodu jednoho ze tří požárů, které Komenského v průběhu života zastihly, nedochoval. Dále z oblasti školství zmíníme spis Didactica magna, Informatorium školy mateřské, Nejnovější metoda jazyků nebo Schola Pansophica.

BOŽENA NĚMCOVÁ (pět set korun českých)

Božena Němcová, významná zakladatelka novodobé prózy a literární osobnost českého národní obrození, se narodila roku 1820 pod jménem Barbora Panklová. Od pěti do deseti let žila u své babičky Magdalény Novotné, o které v dospělosti napsala knihu pojmenovanou Babička. Božena Němcová se v sedmnácti letech vdala za Josefa Němce. Ten kvůli svému povolání vystřídal řadu míst. Během cest a stěhování si Božena nejvíce oblíbila oblast Chodska a Slovenska. V průběhu manželství měli celkem čtyři děti - tři syny a jednu dceru.

Božena Němcová začala psát od svých 23 let básně a pohádky, ve 33 letech se pustila do povídek a o rok později vznikla Babička. V této povídce je jednou z hlavních dějových linií život její babičky spojený se vzpomínkami na dětství Němcové v Ratibořickém údolí. Současně je zde psáno o příbězích dalších postav.

Mezi její další díla patří také Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti, Karla, Divá Bára, V zámku a v podzámčí nebo Pan učitel.

Božena Němcová zemřela ve 42 letech, krátce po druhém vydání knihy Babička. Pohřbena je na Vyšehradě.

FRANTIŠEK PALACKÝ (jeden tisíc korun českých)

František Palacký je považován za „otce národa“, zakladatele novodobého českého dějepisectví. Tento český politik a historik se narodil koncem 18. století na Moravě. Palacký získal znalosti historie převážně samostudiem, působením jako domácí učitel vychovatel či archivář rodiny Šternberků. Roku 1831 byl jmenován zemským historiografem. Mluvil více jak 10-ti jazyky.

V poslední fázi národního obrození se podílel na založení Matice české zabývající se vydáváním české a zahraniční literatury. V 29 letech se oženil s Terezií Měchurovou, dcerou zámožného advokáta.

Během 30. a 40. let vydává významné dílo Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě nejprve v německém a poté v českém jazyce, avšak finální podobu díla dokončil ke konci života. Roku 1847 byl jmenován jedním z prvních členů Akademie věd ve Vídni. O rok později se vyzdvihl do popředí české politiky a vstupuje do Ústavodárného sněmu ve Vídni.

Palacký sympatizuje s F. L. Riegerem, a později o to víc, protože se Rieger ožení s jeho dcerou. Získal místo v českém sněmu a byl jmenován do panské sněmovny říšské rady. Roku 1865 vydal sérii článků Idea státu rakouského a později Doslov k Radhostu vyjadřující vlastní politickou koncepci a názory.

Roku 1872 se stahuje z veřejného dění a roku 1876 umírá.

EMA DESTINOVÁ (dva tisíce korun českých platných od 1.10.1996)

Ema Destinová, vlastním jménem Emílie Pavlína Věnceslava Kittlová, byla světově proslulou českou operní pěvkyní. Příjmení Destinová zvolila podle učitelky zpěvu, kterou od svých třinácti let navštěvovala. Avšak nebyla nadaná jen pro zpěv, ale také pro hru na housle, malbu či herectví.

Svou kariéru započala v Berlíně v Krollově opeře a v následujících 10 letech vystřídala 50 rolí. V berlínské opeře byla hvězdnou pěvkyní. Později vystupovala v londýnském operním domě Covent Garden, získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku. Hostovala ve Vídni, Praze či Paříži. V roce 1910 se objevila v premiéře Pucciniho opery Děvče ze zlatého Západu po boku slavného tenoristy Enrica Carusa.

V Čechách se jí z počátku slávy nedostávalo, až v roce 1908 si pozornost i Národního divadla. Brzy poté byla titulována komorní zpěvačkou při pruském císařském dvoře. Při návratu do Čech roku 1916 byla obviněna ze špionáže a byla nucena zůstat na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou, který ji pořídil její manžel z jejích finančních prostředků. Ještě jednou pak navázala na svou kariéru, ale roku 1928 se na scéně objevila naposledy. Zemřela roku 1930 na mrtvici a byla pohřbena na Vyšehradě.

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK (pět tisíc korun českých platných od 1.10.1993)

První československý prezident, filozof, sociolog, politik a pedagog. Jméno Garrigue pojal po své manželce Charlottě Garrigue, se kterou se seznámil během svých studií v Lipsku. Do roku 1882 působil na vídeňské univerzitě, poté přešel na pražskou univerzitu jako přednášející v oborech sociologie, dějin filozofie, logiky, etiky a základů psychologie.

R. 1884 založil kritické revue Anthenaeum a psal do řady odborných časopisů. Byl iniciátorem vydání Ottova slovníku naučného. V oblasti politiky spolupracoval s Josefem Kaizlem a Karlem Kramářem. Roku 1891 byl přijat do českého zemského sněmu, kde prosazoval své zájmy a názory. Bojoval proti nacionalismu a antisemitismu. Roku 1900 založil Českou stranu lidovou.

Za první světové války se přiklonil k názoru opustit Rakousko-Uhersko, vytvořit národ nezávislým a vydal knihu Nová Evropa: Stanovisko slovanské. Na základě jeho iniciativy byla r. 1916 v Paříži ustanovena Československá národní rada. O rok později se podílel na tvorbě československých legií v Rusku, Francii a Itálii. Roku 1918 se vydal za americkým prezidentem Wilsonem a uzavřel Pittsburskou dohodu o společném státu, která schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatný stát, ve kterém mělo Slovensko vlastní státní správu. 18. října učinil Masaryk prohlášení s požadavkem rozdělení národů rakouské monarchie, které bylo prezidentem Wilsonem vyslyšeno. 14. listopadu 1918 byl Masaryk zvolen prvním prezidentem Československa a tuto pozici zastával až do roku 1935 (zvolen čtyřikrát), kdy na pozici abdikoval s ohledem na svůj zdravotní stav a uchýlil se na zámek v Lánech.

Během svého působení podpořil zřízení Masarykovy univerzity v Brně a Masarykovy akademie práce. Masaryk byl součástí skupiny označované jako „Pátečníci“. Přibližně od roku 1925 se významné osobnosti právě i spolu s Masarykem pravidelně setkávali ve vile spisovatele Karla Čapka.

T. G. Masaryk zemřel 14. září 1937 na zápal plic. O sedm dní později mu byl vystrojen státní pohřeb.

Další informace z historie vývoje českých platidlech naleznete na našich webových stránkách http://www.tyrkys.cz/stranka/vyvoj-meny-v-ceskych-zemich.html.

Aktualizováno: 9.2.2023

Telefonujte na 602 204 123, pište na kurzy@tyrkys.cz, navštivte nás osobně Španělská 770/2,120 00 Praha 2
(pro osobní návštěvu si dohodněte schůzku)

Přihlaste se na!

Semináře, vycházky, workshopy - pro průvodce i širokou veřejnost

Kurzy a státní zkoušky

Přidejte se k nám! Zažili jsme společně:

a mnoho dalších akcí

Přečtěte si také: