Seminář - Průvodce Delegát

Kurz Pracovník cestovní kanceláře

Naše škola a učebny

Nadstandardní služby při kurzech

Služby pro školy a pro firmy
Služby pro průvodce
Služby pro cestovní kanceláře

Kontakty
Linky

NÁRODNÍ DIVADLO
(Jiří Karbaš)

Historická budova Národního divadla je postavena na malém pozemku, který nedovoloval rozvinout ani optimální příslušenství pro diváky, ani dostatečné podmínky pro vlastní divadelní provoz. Přitom došlo k velkému objemovému nárůstu technologie jak divadelní, tak i elektro a vzduchotechniky, a prostory, které dostačovaly sto let, přestaly stačit. Při prováděné rekonstrukci historické budovy a dostavbě okolí Národního divadla byly proto hledány maximální možnosti pro získání dalších prostor.

Z historické budovy byly vyloučeny všechny funkce, jejichž provozní vazba to umožňovala, tj. administrativa, sklady garderoby, dekorací apod., které jsou přemístěny do tří nově vzniklých budov komplexu Národního divadla, Restaurační budovy a Nové scény. První ze tří nových objektů, Správní budova, je sedmipodlažní ocelový skelet s hliníkovým pláštěm a dvojitým zasklením. Funkčně je určena pro administrativní zázemí divadla a pro zkušebny. V jejím prvním podlaží je pasáž, která přes náměstí vymezené třemi nadzemními objekty dostavby spojuje Ostrovní ulici a Žofín s Národní třídou. Vlevo z ní je vstup do předprodeje vstupenek, vpravo do vstupní haly s vrátnicí. Ve druhém podlaží je velká zkušebna s výškou přes dvě patra, šatna, přísálí, kuřárna a sklady nástrojů. Ve třetím podlaží zasahuje prostor velké zkušebny z 2. podlaží, je tu zkušebna činohry, respirium a korepetice. Ve středu dispozice 4. a 5. podlaží je univerzální zkušebna s výškou přes dvě patra, po obvodě jsou kanceláře administrativy a ředitelství Národního divadla, spolu se zasedacími místnostmi.

Historická ředitelna divadla je v původní historické budově zachována v původním stavu a restaurována. V šestém a sedmém podlaží je umístěna technika, sauna, herna dětí a úpravna kostýmů.

Druhý objekt dostavby, Restaurační budova, je opět sedmipodlažním ocelovým skeletem s hliníkovým pláštěm a dvojitým sklením. V jeho 1. Podlaží je kavárna a snack bar s provozním zázemím a vstupní hala s centrální šatnou. Ve druhém podlaží je restaurace s halou. Třetí podlaží je řešeno salonky s manipulovatelnými stěnami, které umožňují salonky s různou kapacitou spojit v jednotný prostor s více jak sto místy. Ve vstupní hale je bufet obsluhující i foyer Nové scény. Čtvrté podlaží tvoří závodní jídelna a klub Národního divadla. Páté podlaží je centrální kuchyní pro celý objekt a v šestém a sedmém podlaží je technika a kanceláře zaměstnanců.

Třetím a nejzajímavějším objektem z komplexu dostavby je budova Nové scény Národního divadla. Původně uvažovaná Společenská budova s víceúčelovým sálem a výstavní galerií se usnesením vlády č. 206 z 8.7. 1981 změnila v náplni na Novou scénu, která byla postavena za 17 měsíců po ukončení montáže ocelové konstrukce.

Jako u předchozích se jedná opět o sedmipodlažní ocelový skelet s fasádním pláštěm z hliníkových profilů a skla. V části, kterou tvoří divadelní sál, je z důvodů nutnosti velké zvukové izolace (z 90 decibelů v Národní třídě na 30 decibelů uvnitř objektu) použito těžkého fasádního pláště tzv. sendvičové konstrukce, tzn. vnitřní vrstvu tvoří plášť feal, uzavřený obkladem z desek ze zeleného kubánského mramoru, před kterým je předsazena stěna ze skleněných tvarovek. V prvním podlaží jsou průchody okolo dvou pilířů z Národní za piazettu, která spojuje Národní třídu s Ostrovní ulicí a Žofínem. Po západním a severním okraji je lemována pruhy vyrovnávacích schodišť. Celá plocha piazetty je vydlážděná kamennou podložkovou dlažbou a ozdobena pouze jedinou nadživotní bronzovou plastikou národního umělce Josefa Malejovského, umístěnou v jedné třetině prostoru od Divadelní ulice. Podél jižní stěny restaurace je vstup do zahrady Voršilského kláštera, který je v noci uzavřen zahradní mříží, dílem zasloužilého umělce Štefana Malatince.

Druhé podlaží Nové scény tvoří šatny herců, garderobiery, maskérny, sklad koncertních křídel a orchestřiště.

Ve třetím podlaží je umístěn vlastní divadelní sál, který přesahuje 3 podlaží až do pátého podlaží, kde jsou lávky divadelního sálu a zvuková a světelná režie. V šestém podlaží je provaziště, zkušebna a technika. V prostorách divadelního sálu jsou šatny, foyer s buffetem, kinokabina, místnosti televize, čekárny, sociální zařízení a technika. Sál je vybaven nejmodernějším zařízením jevištní techniky umožňujícím rychlou přestavbu hlediště a jeviště jako jsou točny, tahy, opony, pojízdné lávky, odsuvné panely apod. Jeho hlediště je stupňovité s možností variabilního uspořádání pro scénu kukátkovou, alžbětinskou a arénu. Počítá s možností umístění 4 invalidních vozíků. Variabilní je i jeviště se třemi možnostmi úprav rozměrů adekvátně k variabilitě hlediště. Využití divadelního sálu je jak pro činohru, komorní operu a balet, tak pro Laternu magiku, sympozia apod.

Pokud se týká čtvrtého objektu komplexu, tj. vlastní historické budovy Národního divadla, doznala rovněž některých změn a úprav. Interiér v divácké, tj. Zítkově části, plně zachovává styl původních tvůrců. Rekonstrukcí byly nově řešeny šatny, zřízen technický blok, upravena křivka viditelnosti hlediště a rozšířeny prostory buffetů a sociálních zařízení. V podstřešním prostoru a v nově prohloubeném suterénu je umístěna vzduchotechnika. Rovněž je nově zpřístupněn prostor základních kamenů, přivezených do Prahy roku 1868 na slavnost položení základního kamene Národního divadla. V šedesátých letech zde byla odhalena schránka s původními zakládajícími listinami, které doplněny o současné listiny jsou uložené na původní místo. V místnosti základních kamenů je umístěn i významný exponát Zítkova původního dřevěného modelu divadla.

Část provozní, Prozatímní divadlo a Schulzův dům jsou dispozičně nově řešeny. Dispozice navazuje na 3 stávající schodiště.

Dispozičně zůstal zachován trakt historické ředitelny, která je vybavena původním stylovým nábytkem i obrazem V. Hynaise Sv. Cecilie. Bude sloužit jako reprezentační místnost ředitele Národního divadla pro slavnostní příležitosti.

Prostor hlavního jeviště je rozšířen o zadní jeviště, které vzniklo připojením bývalého dvorku Prozatímního divadla ke stávajícímu jevišti. Prostor zadního jeviště je oddělen od hlavního jeviště železnou oponou. Nově je zřízen sborový a baletní sál a šatny herců se zázemím.

Architektura interiéru historické budovy je zvýrazněna použitím historických architektonických prvků, především kopií historických dveří, mříží, kování oken a dveří, prvků zábradlí atd. Architektura fasád zůstala v původním stavu. Jsou pouze obnoveny omítky, kamenické a kamenné prvky fasády, krytina střechy, zlacení říms a nároží a zrestaurována umělecká výzdoba. V interiéru je rekonstruována štuková výzdoba loží a kuloáru. Na pozlacovačské práce v těchto prostorách bylo spotřebováno 46 500 plátků pravého zlata, tj. 0,7 kg v ceně půl miliónu Kč. V exteriéru byly obnoveny štukové části fasády, na krytině střechy bylo vyměněno 55 tisíc břidlicových šablon, klempíři spotřebovali na střechy, římsy a vikýře tři tuny olova a deset tun mědi, na nazlacení korunky, říms a nároží bylo použito 140 000 plátků pravého zlata, tj. 2 kg v ceně 1,5 miliónu Kč.

Hlediště divadla zůstává zachováno v původní podobě. Dochází jen k některým úpravám, vyžádaným změněnými nároky na provoz divadla. V prateru jsou zrušena místa k stání a na jejich místě je zřízen technický blok kabin osvětlovače, zvukaře a promítání. Současně byla navržena pohodlnější a prostornější křesla v původním stylu. Byla také zrušena boční sedadla II. galerie se špatnou viditelností. Těmito zásahy se snížil počet míst v hledišti na 979.

K zařazení scény patří slavnostní opona, dílo malíře Vojtěcha Hynaise. Byla namalována za tři měsíce v roce 1883. Váží 180 kg a bylo na ní spotřebováno 26 kg barev. Rozměry opony jsou 11,20 x 11,70 m, malba pokrývá 142 m2 plochy. Opona byla restaurována kolektivem restaurátorů, ak. mal. Věrou Zemanovou, Janem Hálou, Františkem Sedlákem a Vlastislavem Lachoutem. Restaurovány byly rovněž obrazy na omítce ve foyeru, tj. Ženíškův triptych o umění na stropě, Alšovy lunety na stěnách a lunety v Liebscherově předsíni před foyerem na prvním balkóně. Těmito pracemi byli pověřeni prof. Raymund Ondráček, ak. mal. Vlastimil Berger, ak. mal. Elena Crhová, ak. mal. Dagmar Schwarzová, ak. mal. Ivan Gruber. Prof. Ondráček s malířem Karlem Mezerou restaurovali také Tulkovy fresky v loggii Národního divadla. Ak. Malíř, zasloužilý umělec Raymund Ondráček restauroval ještě obrazy od Vojtěcha Hynaise na prezidentském schodišti, obrazy v prezidentské předsíni od Julia Mařáka a v prezidentském salonku od Václava Brožíka. Ak. Mal. Věra Frőmlová restaurovala obraz sv. Cecilie od Hynaise v historické ředitelně a obrazy Rudolfa II. a Libuše z Baletního sálu. Figurální malby Múz na stropě hlediště od Ženíška restaurovali malíři Jiří Brodský a Petr Bareš.

K tomuto rozsáhlému dílu restaurátorském v historické budově Národního divadla se připojila řada výtvarných děl ze současnosti, která doplňují a zdobí celý komplex dostavby i historickou budovu. Jedná se o dvě a půl desítky uměleckých děl soudobých předních výtvarných umělců.

O České republice, o Praze.....
Co o nás ví svět ?
Památník Jana Palacha
Symbolika českého státu
Langweilův model Prahy
Co víte o Národním divadle ?
Vývoj obchodních domů
Cow Parade

Aktuality, různé ........
Nová pokladna na Pražském hradě
Evropská norma, pojmy
Jak se rozšiřovala EU
Zajímavosti o zemích EU
Jak cestovat po EU
EU v číslech
Doklady a EU

TYRKYS, škola cestovního ruchu, Na Moráni 5, 120 00 Praha 2, tel: 224 916 485 fax: 224 922 452, email:tyrkys@jomys.com