Zdeněk Horenský, Vídeń 1989

Autor : Zdeněk Horenský, http://web.telecom.cz/kaprnoviny

Pobyťák na Krku

Nahlášené půlhodinové zpoždění vlaku do Budapešti hned před odjezdem z Brna nevěštilo nic dobrého. Ale nějaké to zpoždění k cestování patří, tak jsem tomu nevěnoval až takovou pozornost. Z půlhodiny nakonec byla skoro hodina, v Břeclavi pak rychlík přibral skoro další hodinu a problémy byly na obzoru. S průvodčím vozu jsme totiž zjistili, že v Budapešti máme na přepřah do Rijeky poměrně málo času, ale pořád jsme počítali minuty zpoždění a naši časovou rezervu, až bylo jasné, že to při takovém zpoždění nemůžeme stihnout. Ještě z Břeclavi ze stanice jsem volal kolegu, aby se pokusil informovat slovenské a jejich prostřednictvím maďarské železničáře, že máme zpoždění a nutně se potřebujeme na ten rychlík do Rijeky s lehátkovým vozem dostat. Doufali jsme, nějaké minuty se zkrátily, ale již při vjezdu do Budapešti Keleti nám bylo jasné, že rychlík do Rijeky je pryč.

Byla sobota večer, ve voze čytřicet účastníků zájezdu. Dle jízdního řádu další přímý vlak do Rijeky jel až ráno v sedm hodin, ale z nádraží Budapešť Déli. Šli jsme s průvodčím vozu shánět někoho z dozorčích nebo výpravčích, neboť našeho vozu si nikdo nevšímal. Já jsem účastníky o situaci samozřejmě informoval, ti však již tušili problémy a začínali být nervózní. Zvláště někteří, kteří hned měli plno rad co a jak zařídit. Dozorčí jsme našli, situaci jsme jí pomocí němčiny a našeho instradačního telegramu vysvětlili a naznačili, že jediná možnost pro nás ještě únosná, je odjet z Budapešti ráno v sedm hodin dalším nejbližším přímým vlakem. Ona o tom však zpočátku nechtěla ani slyšet, museli by s naším vozem posunovat a převézt ho až na nádraží Déli, což bylo zřejmě komplikované. Tvrdila, že pojedem podle instradačního telegramu, ale bohužel o 24 hodin později.

V Chorvatsku jsme měli střídat jinou skupinu, která se zase naším vozem měla vracet zpět a toto řešení tedy pro nás nebylo možné. Na první pokus jsme však nic nezmohli a ještě nám bylo řečeno, že musíme do příštího dne opustit náš vůz. Vrátili jsme se zpět k vozu a přemýšleli co počít. Nezbývalo nic jiného než se o stejné pokusit znovu, byla zhruba doba střídání směn, dali jsme do igelitky dvě flašky fernetu, pár lahváčů a šli na to znovu. Nebylo to jednoduché, ale nakonec nás přece jen asi za půl hodiny převezli s vozem na nádraží Déli a přislíbili, že ráno pofrčíme na rychlíku do Rijeky. Museli jsme ještě večer telefonovat do Chorvatska našim partnerům, jaká je situace a že přijedeme o dvanáct hodin později, kvůli autobusu z Rijeky na ostrov Krk do Šila. Podle směrnic jsme měli vůz správně se skupinou účastníků opustit, ale maďarští kolegové ho přistavili někam blízko jejich útulku, kde tekla voda a bylo možno použít WC a nechali nás přespat ve voze.

Ráno jsme opravdu odjeli v sedm hodin, autobus ve Rijece na nás čekal, se skupinou jsme se vystřídali přímo u autobusu, aby stihli vlak zpět, s vedoucím té skupiny jsem stačil prohodit jen pár slov, bylo pomalu devět hodin večer. Čekali na nás s večeří, tak jsem rozhodl, že nejprve povečeříme a pak se teprve postarám o ubytování. Někteří z účastníků však celou dobu jen všechno kritizovali, všechno bylo podle nich špatně. Ubytování bylo v soukromí v několika domech ještě od sebe dost vzdálených, takže než jsem ubytoval poslední účastníky a sebe, byla již skoro půlnoc. Od prvního dne byl celý týdenní pobyt však již v jednom kuse narušován problémy některých nespokojených účastníků, i když již vše ostatní kromě té cesty tam, dá se říct klapalo. Některým se zdála restaurace, ve které jsme měli zajištěnou polopenzi, moc daleko od ubytování, od nejvzdálenějšího domu byla asi dvacet minut chůze.

A jako vyvrcholení celého zájezdu bylo, že jednoho účastníka poslední den pobytu odvezli do nemocnice s nějakým kolapsem, ale jak jsem se dověděl od jeho paní bytné, celé dny holdoval pití alkoholu a v těch vedrech, která zrovna panovala, se pak tomu nebylo co divit. Za pár hodin ho přivezli zpět, paní domácí ho nechala ještě do večera do odjezdu ležet v jednom pokoji, aby nebyl venku na tom horku. My jsme odjeli autobusem až navečer, i když jsme měli odjíždět již ráno, stálo to sice 200 DM navíc, ale co se dalo dělat, účastníci by o jeden den přišli. Ten nešťastník přijel i s manželkou taxíkem až večer přímo na nádraží k vozu.

Tak tedy dopadl tento zájezd. Druhý den ráno jsem zjisti od našeho průvodčího vozu, že ještě v noci si ten strašně nemocný pán dal u něj v kuchyňce hned štamprli kořalky. A zase celou cestu jsem musel přeslýchat od některých účastníků na všechno kritické poznámky, že jsem byl rád, až cesta zpět skončila. Ani mě moc nepřekvapilo, že na mě přišla stížnost, že jsem se jim údajně po celou dobu dostatečně nevěnoval, zvláště při mimořádném pobytu v Budapešti, čímž bylo zřejmě míněno to, že jsem s nimi celou noc nepopíjel alkohol a dovolil jsem si jít spát, a mimořádné situace jsem nezvládal .

Zde vždy naleznete nové aktuální informace, články, novinky nejen pro průvodce.
Pomozte nám vytvářet tento web ! Pište nám příhody průvodcování, různé zajímavosti, pošlete fotografie, zveřejníme je zde !

telefon : 224 917 908



	HOME Kurz.Průvodce cestovního ruchu Kurz Průvodce pro region Praha Zkouška.odborné způsobilosti Zkouška Průvodce pro reg.Praha Seminář - Průvodce Delegát Kurz Pracovník cestovní kanceláře Naše škola a učebny Nadstandardní služby při kurzech Služby pro školy a pro firmy Služby pro průvodce Služby pro cestovní kanceláře Kontakty Linky		Pobyťák na Krku Autor : Zdeněk Horenský, http://web.telecom.cz/kaprnoviny Pobyťák na Krku Nahlášené půlhodinové zpoždění vlaku do Budapešti hned před odjezdem z Brna nevěštilo nic dobrého. Ale nějaké to zpoždění k cestování patří, tak jsem tomu nevěnoval až takovou pozornost. Z půlhodiny nakonec byla skoro hodina, v Břeclavi pak rychlík přibral skoro další hodinu a problémy byly na obzoru. S průvodčím vozu jsme totiž zjistili, že v Budapešti máme na přepřah do Rijeky poměrně málo času, ale pořád jsme počítali minuty zpoždění a naši časovou rezervu, až bylo jasné, že to při takovém zpoždění nemůžeme stihnout. Ještě z Břeclavi ze stanice jsem volal kolegu, aby se pokusil informovat slovenské a jejich prostřednictvím maďarské železničáře, že máme zpoždění a nutně se potřebujeme na ten rychlík do Rijeky s lehátkovým vozem dostat. Doufali jsme, nějaké minuty se zkrátily, ale již při vjezdu do Budapešti Keleti nám bylo jasné, že rychlík do Rijeky je pryč. Byla sobota večer, ve voze čytřicet účastníků zájezdu. Dle jízdního řádu další přímý vlak do Rijeky jel až ráno v sedm hodin, ale z nádraží Budapešť Déli. Šli jsme s průvodčím vozu shánět někoho z dozorčích nebo výpravčích, neboť našeho vozu si nikdo nevšímal. Já jsem účastníky o situaci samozřejmě informoval, ti však již tušili problémy a začínali být nervózní. Zvláště někteří, kteří hned měli plno rad co a jak zařídit. Dozorčí jsme našli, situaci jsme jí pomocí němčiny a našeho instradačního telegramu vysvětlili a naznačili, že jediná možnost pro nás ještě únosná, je odjet z Budapešti ráno v sedm hodin dalším nejbližším přímým vlakem. Ona o tom však zpočátku nechtěla ani slyšet, museli by s naším vozem posunovat a převézt ho až na nádraží Déli, což bylo zřejmě komplikované. Tvrdila, že pojedem podle instradačního telegramu, ale bohužel o 24 hodin později. V Chorvatsku jsme měli střídat jinou skupinu, která se zase naším vozem měla vracet zpět a toto řešení tedy pro nás nebylo možné. Na první pokus jsme však nic nezmohli a ještě nám bylo řečeno, že musíme do příštího dne opustit náš vůz. Vrátili jsme se zpět k vozu a přemýšleli co počít. Nezbývalo nic jiného než se o stejné pokusit znovu, byla zhruba doba střídání směn, dali jsme do igelitky dvě flašky fernetu, pár lahváčů a šli na to znovu. Nebylo to jednoduché, ale nakonec nás přece jen asi za půl hodiny převezli s vozem na nádraží Déli a přislíbili, že ráno pofrčíme na rychlíku do Rijeky. Museli jsme ještě večer telefonovat do Chorvatska našim partnerům, jaká je situace a že přijedeme o dvanáct hodin později, kvůli autobusu z Rijeky na ostrov Krk do Šila. Podle směrnic jsme měli vůz správně se skupinou účastníků opustit, ale maďarští kolegové ho přistavili někam blízko jejich útulku, kde tekla voda a bylo možno použít WC a nechali nás přespat ve voze. Ráno jsme opravdu odjeli v sedm hodin, autobus ve Rijece na nás čekal, se skupinou jsme se vystřídali přímo u autobusu, aby stihli vlak zpět, s vedoucím té skupiny jsem stačil prohodit jen pár slov, bylo pomalu devět hodin večer. Čekali na nás s večeří, tak jsem rozhodl, že nejprve povečeříme a pak se teprve postarám o ubytování. Někteří z účastníků však celou dobu jen všechno kritizovali, všechno bylo podle nich špatně. Ubytování bylo v soukromí v několika domech ještě od sebe dost vzdálených, takže než jsem ubytoval poslední účastníky a sebe, byla již skoro půlnoc. Od prvního dne byl celý týdenní pobyt však již v jednom kuse narušován problémy některých nespokojených účastníků, i když již vše ostatní kromě té cesty tam, dá se říct klapalo. Některým se zdála restaurace, ve které jsme měli zajištěnou polopenzi, moc daleko od ubytování, od nejvzdálenějšího domu byla asi dvacet minut chůze. A jako vyvrcholení celého zájezdu bylo, že jednoho účastníka poslední den pobytu odvezli do nemocnice s nějakým kolapsem, ale jak jsem se dověděl od jeho paní bytné, celé dny holdoval pití alkoholu a v těch vedrech, která zrovna panovala, se pak tomu nebylo co divit. Za pár hodin ho přivezli zpět, paní domácí ho nechala ještě do večera do odjezdu ležet v jednom pokoji, aby nebyl venku na tom horku. My jsme odjeli autobusem až navečer, i když jsme měli odjíždět již ráno, stálo to sice 200 DM navíc, ale co se dalo dělat, účastníci by o jeden den přišli. Ten nešťastník přijel i s manželkou taxíkem až večer přímo na nádraží k vozu. Tak tedy dopadl tento zájezd. Druhý den ráno jsem zjisti od našeho průvodčího vozu, že ještě v noci si ten strašně nemocný pán dal u něj v kuchyňce hned štamprli kořalky. A zase celou cestu jsem musel přeslýchat od některých účastníků na všechno kritické poznámky, že jsem byl rád, až cesta zpět skončila. Ani mě moc nepřekvapilo, že na mě přišla stížnost, že jsem se jim údajně po celou dobu dostatečně nevěnoval, zvláště při mimořádném pobytu v Budapešti, čímž bylo zřejmě míněno to, že jsem s nimi celou noc nepopíjel alkohol a dovolil jsem si jít spát, a mimořádné situace jsem nezvládal .
	O průvodcování, o zkoušce ....... Jak nejlépe uspět u zkoušky Jak se připravit na zkoušku Jak si najít práci průvodce Nejčastěji kladené otázky Živnostenský list a průvodce
Aktuality, různé ........ Pozvánka na Vysočinu Zámek Hořovice Ekonomika CR Veduta jako historický pramen Nečekaná noční návštěva Umíte prohrávat ? České muzeum stříbra Židovské muzeum 2005 Druhy časů Návrat z Vídně r. 1969 Naše návštěva Máslovic Jak vybrat správný jazykový kurz Něco z historie Bratislavy Václav Špála Jak získat Živnostenský list Ilegální přechod hranic Jel Jaromír do ciziny Příběh mrazivé sobotní noci v Hidasnémeti Sám na Sahaře Literatura pro prův.reg.Praha Jak se správně píše ? Zákon o zaměstnanosti a průvodci Praha - archiv článků Česká republika - archiv článků Evropská unie - archiv článků Archiv článků - různé


		Zde vždy naleznete nové aktuální informace, články, novinky nejen pro průvodce. Pomozte nám vytvářet tento web ! Pište nám příhody průvodcování, různé zajímavosti, pošlete fotografie, zveřejníme je zde !
Osobní návštěva je možná pondělí až pátek od 9,00 do 17,00 hodin TYRKYS, škola cestovního ruchu, Na Moráni 5, 120 00 Praha 2, tel: 224 916 485 fax: 224 922 452, email:tyrkys@jomys.com Publikování nebo další šíření obsahu serveru tyrkys.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno.

Autor : Zdeněk Horenský, http://web.telecom.cz/kaprnoviny